místní část Hrubčic, ležící jeden kilometr jižně od Hrubčic,po pravé straně říčky Valové a ve vzdálenosti osm kilometrů jihovýchodně od okresního města Prostějova, v nadmořské výšce 208 m. Německy se osada jmenovala Ottoniwitz.
Osada Otonovice vznikla v roce 1787, podle tzv. Raabovy soustavy, na pozemcích rozparcelovaného hrubčického kapitulního dvora a jméno. dostala po kapitulním děkanovi Ottovi Minkwitzovi z Minkwitzburgu, držiteli prebendy.
Původně tam bylo 25 familiantů,z.nichž každý dostal 12 měřic pole. V tu dobu tam byl i hostinec.
Od roku 1788 měly Otonovice pamětní knihu,neboli kroniku. Tato kronika výstižně popisuje události prusko-rakouské války,v roce 1866, v okolí. Za tuto válku a hlavně za škody jí způsobené obdržely Otonovice náhrady ve výši 810 zlatých a 105 měřic žita.
13. června 1883 se rozvodnila Valová a děti z osady nemohly po několik dni chodit do školy.
Roku 1884 začali otonovští poprvé podepisovat v Hrubčicích obecní účty.
Hroznou vzpomínkou pro osadu byl strašný požár,který vypukl 28. dubna 1.852 a zachvátil celou osadu. Mimo vyhořené osady si vyžádal i jeden lidský život a uhořelo při něm mnoho dobytka.
Do roku 1808 stávala na návsi dřevěná zvonice,která byla potom vyměněna za zděnou. Na památku stoletého trváni založeni osady se otonovští rozhodli na jejím místě postavit zděnou kapličku. Stavba se však o něco protáhla a kaplička, zasvěcená sv. Cyrilu a Metodějovi byla postavena až v roce 1888. proto se také tyto oslavy o jeden rok odložily. Náklady na tuto stavbu činily 1135 zlatých a slavnostní vysvěceni kapličky proběhlo 5. července 1888.
Starý chatrný dubový most přes Valovou přestal sloužit a by1 roku 1894 nahražen novým mostem. Při dlouhotrvajících deštích způsobila Valová 8. dubna 1899 velké záplavy. Roku 1900 se strhla opět velká povodeň,při které se Valová vylila z břehů. Před kapličkou stojí kamenný křiž z roku 1811.
Roku 1900 při sčítání lidu, bylo v Otonovicích napočítáno 34 polních hospodářství a tři živnosti.
Roku 1902, při sčítání živnostenských podniků, bylo v Otonovicích napočítáno šest živnostenských archů,pět archů domácích dělníků a 32 archů rolnických,
Od roku 1888 se jednalo o regulaci Valové,ale došlo k ní po dlouhých letech až v letech 1911-1912.
Roku 1906 byla postavena silnice do Hrubčic a v roce 1908 silnice do Čehovic. Zcelováni pozemků proběhlo v roce 1913·
Roku 1911 proběhla stavba nového mostu přes Valovou. Téhož roku, hořelo v Otonovicích dvakrát. V červnu vypukl nejprve požár ve stavení č. 1.
Popelem lehlo staveni a hospodárské budovy se zásobami. Škoda způsobená na budovách činila 2 000 korun. 11. října vznikl požár.
V Otonovicích zvláště konec války byl velmi zhoubný. Poslední střetnutí a ústupový úprk německých jednotek, které Rudá armáda vytiskla, zanechaly ničivé stopy. Od 7. do 9. května vytrpěli obyvatelé krutá muka a rabování. Ale nejhorší byl den 8. května a noc na 9. května. Podminovaný most na Valové, přísně Němci hlídaný, konečně vyletěl do povětří za strašlivě ohlušující detonace a tříšti stavebních hmot i přetlak vzduchu roztloukly a otrhaly téměř na všech staveních střechy. A těžká a prudká dělostřelba dokonala zkázu.
Mnohé stavení bylo téměř zcela demolováno a ani jedno okno nezůstalo nevyražené. skryty byly nedostatečné a je proto div, že nikdo nepřišel o život a že ani zranění nebyla nebezpečná. Dobytka bylo ovšem pozabíjeno několik kusů, zvláště paní Blahové byl plnou trefou zabit krásný mladý kůži a zraněny krávy sesuvším se chlévem. Také mnoho hospodářských strojů bylo zničeno.
Otonovice stojí stranou hlavních silničních spojek a proto za války nebyly tak na ráně ani všetečným očím nezvaných a neurvalých hospodářských kontrol. Na řece se prala velká stáda hus a kachen a na pobřeží drůbež a na mělčinách se váleli vepři, což většinou kontrole ušlo. A tak se Otonovice staly nejjistějším zásobovacím střediskem prostějovských přátel. Netrhl se jich řad na kolech od večera do rána a vždy tam něco získali. Osada měla i své trpitele, ale o těch byla zmínka v souvislosti a historií Hrubčic.
Tvrdilo se, že Otonovice mívaly svou vlastní obecní kroniku, ale byli prý ji nuceni za protektorátu odevzdat. Okresní úřad prostějovský prý ji zaslal do Brna, odkud již nebyla vrácena. Hrubčičtí kronikáři, dosud žijící, o otonovické kronice nevěděli.