Historie

Mnichovská tragédie, která otřásla celým našim národem, měla na Prostějovsku silný odraz. V kritický den byly v Prostějově mohutné demonstrace, jichž se zúčastnilo také mnoho občanů z naši obce. Studentstvo společné s dělnictvem všech prostějovských podniků vyšlo do ulic a strhlo sebou tisícové zástupy občanstva. Před radnicí bylo velké·shromáždění lidu, k němuž promluvil poslanec Bábek. Po projevu, prováleném výkřiky odporu, zapělo shromáždění svatováclavský chorál. Byly to okamžiky nezměrného zklamání, zármutku a současně i vzdoru.

Po Mnichovu z počátku mnoho občanů věřilo, že tím je již tragedie naplněna a že po anexi tak zv. Sudet je celý problém vyřízen. Nevěřilo se v možnost okupace celé naši republiky a jen málo bylo těch, kteří očekávali nový velký válečný konflikt. Když však pozorovali, že německá agresivnost a zpupnost vzrůstá a že dojde k událostem daleko větším a horším, počali pomýšleti na všechny možnosti, byly kupovány různé zásoby zboží, zejména šatstva, trvanlivých potravin atp. Slouží našim občanům v Hrubčicích ke cti, že neshromažďovali zboží k účelům zištným.

Rok 1938 míjel v napjatém očekávání, co se vyvine dáte, zájem o rozhlas rostl, lidé se neobyčejně živě zajímali o záležitosti veřejné. 7. března jsme vzpomínali narozenin presidenta Masaryka, o němž k nám přednášel prof. dr. Flégl z Prostějova. Na akademii zpívala prostějovská Orlice a abiturient J. Vojtásek recitoval Lechova "Markýze Géra", sl. Květa Němečková "Chodskou" od El. Krásnohorské.

Koncem měsíce dubna byl u nás na pohřbu nějaký krajan z Vídně. Měli jsme s ním možnost mluvit a tu nás varoval před přílišnou důvěřivostí. Nevěřte, že se Hitler zastaví před vašimi hranicemi, říkal. Uvidíte, že obsadí celou republiku. Nikdo mu nechtěl věřit a hle, jak se jeho předpověď' později splnila! Že se něco chystá, o tom svědčil také náhlý odchod slovenských zemědělských dělníků, kteří u nás pracovali. Jeden z nich měl u sebe z domova dopis, v němž ho příbuzní vybízeli, aby se vrátil domů. Psali v něm, že Hlinka chystá tah proti Čechúnom a sdělovali dále, že v Novém Městě. V. hodili do řeky Masarykovu sochu.

A pak následovaly události rychle za sebou. Obsazení Rakouska, naše částečná mobilizace, potom mobilizace všeobecná, Mnichov, resignace presidenta dra Beneše, zabrání Sudet a odjezd dr. Beneše do ciziny Po těchto smutných událostech jsme 28. října oslavovali ve stísněné náladě. Byla hrána Kvapilova "Oblaka", když před tím jsme viděli Svobodovy Směry života na počest 80. narozenin autorových. Dostali jsme na gratulaci od něho děkovný dopis. Náš listonoš legionář Karel Tomeček již tehdy a po tom za celou okupaci nosil nám různé zprávy a posiloval a povzbuzoval celou obec. Byla to drobná, ale záslužná činnost, která paralyzovala podkopnou činnost pro Německo agitujících štváčů Procházky a Mikošky, jimž na štěstí nikdo z našich občanů nevěřil. (Procházka v roce 1945 tragicky zahynul: narazil kosou na nevybuchlý granát, který explodoval a Procházku zabil). Je třeba pochválit také osazenstvo četnické stanice v čele s velitelem vrchním p. N. Feitem. které stálo věrně při Češích. Jedině strážmistr Stach, který měl za ženu Němku, se odnárodnil. Také v blízkém bedihošťském cukrovaru jak osazenstvo, tak úřednictvo až na několik Němců postupovalo solidárně s českým lidem zejména ing. Braun, který byl čelným pracovníkem v podzemním hnutí. Nutno zdůraznit také vlastenecké chování místních kněží, kteří využívali kazatelny i jiných náboženských úkonů k posilování a upevňování českých duší. Totéž platí o škole, jejíž učitelský sbor v čele s řídícím Sedláčkem stál v čele vlasteneckých snah a pedagogickou sabotáží udržoval v mládeži lásku k vlasti a k svobodě. Nelze opomenouti ani obecní zastupitelstvo a radu v čele se starostou Al. Hochem, jež nezklamaly a pevně hájily naši věc. I obecní strážník Tomáš Krejčiřík se choval po celou dobu okupace vzorně. Občanská beseda, tradiční národní bašta, dobře vedená Fr. Hoškem, chránila knihovnu a dobře opatrovala divadelní jeviště, nikdy nezradily ani naše hasičstvo a spolek venkovských len' Možno bez nadsázky říci, že v těžkých dobách nesvobody všechny vrstvy lidu obstály čestně a statečně.

Rok 1939 omezil kulturní činnost, přece však byla sehrána dvě divadelní představení. V březnu jsme vzpomněli besídkou narozenin TGM, spojenou s koncertem prostějovské Orlice. 15. březen minul u nás celkem klidně a teprve 16. března projela naší obcí první německá tanková kolona, směřující k Brnu. Koncem března byl dán do výslužby řídící Sedláček, který se dožil 60 let a na jeho místo byl ustanoven p. Vincenc Daněk, který k nám přišel z Těšínska. Ještě v březnu zatklo u nás gestapo rolníka Vl. Kroupu, který byl ze msty udán čeledínem. Po náležité intervenci byl z vazby propuštěn. 28. říjen jsme mohli už oslavit jen tichými vzpomínkami . . . V příkopě silnice, vedoucí k Bedihošti, byla nalezena poškozená busta TGM. Řídící Sedláček ji uklidil, aby nedošlo k dalšímu zhanobení. Toho roku byla již zvyšována pracovní povinnost a řada lidi musela do továren. Němečtí agenti rozšiřovali u nás falešné letáky, kteroužto akci jsme brzy prohlédli. Občané se scházívali k tajným večerním besedám a poslouchali zahraniční rozhlas.

V roce 1940 germanizační režim přituhoval a bylo nařízeno všude zavésti dvojjazyčné nápisy. Zajímavé jest, že mladý kovář Janda rozkazu neuposlechl a měl na své firmě český nápis po celé čtyři roky, než na to přišli němečtí vojáci, kteří s) u něho dali okovat koně. Teprve na jejich zákrok musel i Janda nápis změnit. Ve ranním kostele se náhle objevila socha sv. Václava a věřící při všech bohoslužbách zbožně zpívali hymny "Svatý Václave" a "Kde domov můj". Byla to tichá, ale účinná demonstrace, povzbuzující zarmoucenů duše. Zatím co jsme museli podle rozkazu zavésti protileteckou obranu, kuratorium nemělo ů nás úspěchu a jeho činnost ztroskotala. Na pracovní povinnost do Polska muselo od nás 7 mužů, ale brzy utekli a skrývali se doma, aniž četnici co hlásili. Vždy, když bylo po nich pátráno, šlo "nahoru" úřední hlášení, že jsou již pryč.

Agitace Mikoškové, aby i u nás byla založena organizace fašistických Svatoplukových gard, vyzněla na prázdno a nikdo se do nich nepřihlásil. Starosta obce A1. Hoch si vyžádal zdravotní dovolenou a tu ho zastupoval náměstek Lud. Blahoušek. Občanská beseda sehrála opět dvě divadelní představení. Na 7 týdnu byla u nás ubytována vozatajská setnina vojáků z Duryňska. V tu dobu přišel k nám z Klenovic na Hané náš rodák Spáčil š kolovrátkem. Zastavil se na rozcestí k Otonovicím a vyhrával na kolovrátku české písně, mezi nimi i krásné písně Hašlerovy. Naslouchali mu i němečtí vojáci a, některé písně jim musel opakovat.

Když byla v roce 1941 nařízena násilná evakuace obci na Drahansku, přistěhovalo se k nám 6 rodin, které zde nalezly dočasný domov. V kralickém kině hráli na sv. Václava českou operetu "Kolíne, Kolíne", kterou nacvičil vlastenecký lékař Mudr. Hájek. Opereta, obsahující vlastenecké díro, byla zakázána a dr. Hájek byl za dva dny na to zatčen a vězněn v Osvětimi a v Brně. Řídící učitel Daněk byl rovněž penzionován a správcem školy se stal L. Coufal. Kolovrátkář Spáčil přišel k nám opět a zase vyhrával vlastenecké české písně. V tomto roce přelétaly nad námi roje spojeneckých letadel, které jsme pozorovali vždy s živým zájmem.

V roce 1942 byly nařízeny oficielní oslavy vyhlášení protektorátu. Slavnost se měla konat také v naši obci a řídicí Sediláček měl míti proslov. Když to odmítl, byla nakonec oslava úředně odvolána. Po atentátu na kata našeho národa Heydricha byl gestapem zatčen 23-letý strojník Dřevo, který se v hostinci u Přehnálků vyslovil o atentátu urážlivě. Brzy po zatčení byl popraven. Koncem roku byla uvalená vnucená správa na statky J. Hocha, Vl. Stavěla a Jos. Vysloužila a na jejich místa se nastěhovali 3 němečtí vystěhovalci z Bessarabie. Místo rozpuštěného agrárního dorostu byl utvořen mládeži spolek chovatelů mladého dobytka, á pořádal různé osvětové podniky. Sehrál také tři divadla a konal besídky pro mládež. Podzemní činnost v obci vzrůstala. Karel Haluza byl ve styku s Ing. Braunem, který vedl skupinu partyzánů a prováděl sabotáže na tratích Prostějov-Nezamyslice a Nezamyslice-Morkovice. Arn. Vymětalová pracovala s jinou skupinou v lesích na Hradisku a na trati Prostějov-Mor. Třebová, řeznický pomocník Mikulka prováděl sabotážní akce v lesích mezi Litovlí-Uničovem a Šternberkem. Koncem roku sňali s kostelní věže zvony.

V roce 1943 byl starosta Hoch sproštěn stano-stenského úřadu a jeho nástupcem se stal R. Hoch. Rolnici museli provádět nucený odvoz dřeva pro firmu Impregna, což je značně omezovalo v práci v zemědělství. Vyjížděli časně ráno a vracívali se pozdě v noci. Koncem roku se vrátil z Osvětimi dr. Hájek a znovu zahájil svou praxi. Spolek chovatelů mladého dobytky provedli s velkým úspěchem hanáckou národopisnou slavnost "Dožatá", jíž se zúčastnilo na 10.000 diváků. i Brno vyslalo na slavnost rozhlasové reportéry a slavnost vysílalo. Na slavnosti byl proveden starohanácký tanec "Dudáček", který zharmonizoval říd.. Novotný.

Rok 1944 byl již ve znamení totální pracovní povinnosti. Naši obci procházely občas formace německé mládeže a tropily hluk a provokovaly. Jednoho dne jich přišlo do Hrubčic asi 100 a pochodovali přímo přes pole. Hospodář-majitel pole je vyzval, aby s pole odešli. Jeden kluk ho napadl nožem, ale hospodář se nedal, nůž mu vyrval a odevzdal jej vůdci oddílu. Kluk byl za to ztrestán, ale nikoliv proto, že napadl Čecha, nýbrž proto, že asi dál od něho nůž vyrvat z ruky.

Počátek roku 1945 byl velmi rušný. Fronta se vůčihledě blížila a od 1. do 8. května jsme žili takřka jen v krytech. Naše obec se záhy ocitla v bojovém pásmu a za dělostřelby byly způsobeny značné škody na gruntech a domech Jana Hocha, Old. Přehnálka, Voj. Hocha, Unara, J. Hocha, J. Zbožínka, Macorka, F. Strouhala, F. Krejčiříka, u Smělých, u Zápece, Hrudy a At. Arnošta. Značně utrpěly také kostel, zámek a domek Zavřelův. Největší ruch byl 8. května. Bylo možno pozorovat pohyby ruských vojsk od Dubu, Ivaně, Tovačova, Čelčic a Klenovice směrem na Bedihošť, Hrubčice, Klopotovice a Biskupice. Obloha byla ozářena sty barevných raket, v jejichž záři bylo vidět prchající německé oddíly. V Hrubčicích byly německé dělostřelecké posice, zvláště na zámku. Střelba byla prudká a otřásala celou vesnicí. Závěr bojů pozorovali kronikář Sedláček, J. Nevřela a kolář Sedláček, kteří také viděli, jak poslední oddíly Němců kvapně opouštějí vesnici. Brzy na to dorazily do Hrubčic první ruské oddíly. V bytě Sedláčkově se usídlil gen. štáb, který měl sebou i vysílačku a v 9.41 hod. vysílal zprávu o německé kapitulaci a o přiměří. To se již v obci objevily první československé a ruské vlajky. 9. května odtáhlo ruské vojsko do Prostějova a u nás se zdržely jen menší skupiny asi tři týdny. 10. května zahájil činnost revoluční národní výbor; který pak byl reorganizován jako všude jinde. Po volbách se stal Jeho předsedou J. Lang.

Boj za svobodu si také v Hrubčicích vyžádal oběti. Dělník František Lech byl zatčen a odsouzen na 10 let do káznice. Po pobytu v německých koncentrácích zemřel 23. března 1940. Jan Bělka, který byl původně předvolán jako svědek do Brna, byl tam zatčen a 27. 11. 1942 byl umučen v Osvětimi. Jar. Dřevo, rodák z Vrahovic, byl za Heydrichiády popraven v Brně. Vincenc Adam pracoval na nucených pracích v lese v Kolyšinské oblasti. Při práci se na něho převrátil vláček a usmrtil ho. Stalo se v roce 1942. ,

Zatčeni a vězněni byli: v roce 1939 rolník Lad. Kroupa, který se brzy vrátil. Jan Lang byl zatčen dvakrát a na konec uvázl v německých koncentrácích, z nichž se vrátil až 24. května 1945. Jos. Novák byl zatčen 7, března 1943 a pobyl v Brně a ve Flossenburgu, Aug. Štěpánek zatčen 11. 12. 1944 a vězněn v Německu do roku 1945, Karel a František Ambrožovi byli zatčeni v roce 1943 a drženi v kárném táboře v Ostravě. Sluší zaznamenat také smrt občana Novotného, kterého zastřelil Němec Wilhelm proto, že mu chtěl z rukou vyrvati pušku.

Po osvobození se vystěhovalci z Drahanska vrátili domů, do pohraničí se od nás vystěhovalo 37 rodin.